Jak jsem šla do světa

21. října 2016 v 21:39 | Petra Pohlová
Taky se Vám někdy stalo, že jste se ocitli někde, kde Vám nikdo nerozuměl a co hůř, nerozuměl jste ani Vy?

Mně ano...


1.část

Určitě se Vám už někdy stalo, že jste měli špatnou náladu, nic Vás nebavilo, doma jste to také neměli jednoduché, měli jste chuť někam utéct od toho všeho a být někde sám/a a nikým nerušen. Přesně toto jsem měla před 4 lety.

Jelikož to bylo tenkrát opravdu těžké období, tak jsem se rozhodla někam utéct, někam, kde budu sama...

Původně jsem zamýšlela pouze nějaký hotel na 2 dny, kde bych mohla být sama. Když jsem zjistila, že jedna noc mě v MINI městě bude stát 1000Kč, rozhodla jsem se, že peníze investuji lépe a pojedu někam na menší dovolenou.


Začala jsem pátrat po internetu a zaujal mne zájezd do Benátek, kde tenkrát byl jejich tradiční karneval a tak jsem neváhala a přihlásila jsem se. Jenže..


Druhý den mi volala jedna paní ze společnosti, že se omlouvá, ale že hotel je již obsazený a že jsou téměř všechny hotely v Benátkách plné a ty co jsou volné, stojí okolo 20.000Kč. To mě ovšem neodradilo odcestovat, jelikož jakmile se jednou pro něco rozhodnu, tak si za tím stojím.

Proto jsem se rozhodla odcestovat na vlastní pěst. Jelikož jsem se na Benátky již těšila, tak jsem na internetové stránce booking začala pátrat po nějakém levném hotelu na pár dní za slušnou cenu blízko Benátek.
Po chvíli se zadařilo a já našla hotel se 3 hvězdičkami blízko Benátek za nízkou cenu, ihned jsem si ho zarezervovala a říkala si , jak jsem na tu společnost vyzrála.

Jelikož jsem se rozhodla, že pojedu sama bez cestovní agentury, bylo zapotřebí si sehnat nějakou dopravu.. Autobusem jsem jet nechtěla, jelikož bych tím ztratila spoustu času a to jsem si nemohla dovolit.

Proto jsem začala pátrat po levné letence. Všude kde jsem hledala, jsem našla ceny docela vysoké, až jsem nakonec najela na stránky nízko-nákladové společnosti, kde cena byla nízká a tak jsem si letenku zakoupila... opět jsem si říkala, jak jsem na vše vyzrála.

Do odletu mé dovolené a svobody chybělo ještě pár dní a jelikož jsem nemluvila žádnou cizí řečí, kromě slabé němčiny, tak jsem si sháněla a psala různé fráze, který jsem si myslela, že se mi budou hodit. Zakoupila jsem si slovník a začala trochu studovat italštinu.

Dále jsem potřebovala naplánovat cestu z letiště do hotelu. Na internetové stránce google maps jsem si zadala adresu hotelu a pečlivě zkoumala místo a cestu, najela jsem si na satelitní snímek, abych viděla, jak ty ulice ve skutečnosti vypadají a abych se pak lépe orientovala jakmile dorazim na místo určení. Na internetu jsem si našla jízdní řád a byla překvapená, co vše se dá na internetu zjistit a sehnat. Všechny informace, které jsem si sehnala, jsem si řádně vytiskla a vložila do desek. Zakoupila jsem si kufr, který měl odpovídat rozměrům do letadla a došla jsem k názoru, že víc připravená už být nemůžu..

..Jak velmi jsem se mýlila, jsem se záhy přesvědčila..


Den " D"- letiště

V den odjezdu jsem byla mírně nervózní, ale zároveň jsem se hrozně těšila. Ačkoliv jsem vyjela více-méně za včasu, tak silnice do Prahy mi moc nepřála a já přijela na letiště pouhých 20 min před uzavřením brány a jelikož jsem letěla poprvé, tak jsem nevěděla kam mám jít.

Utíkala jsem k jedné přepážce - kde bylo napsáno Benátky a kde již v podstatě odcházeli pracovníci. Řekla jsem jim, že potřebuji do Benátek a že mám zpoždění, podívali se na letenku a řekli mi, že mám projít rovnou kontrolou, jelikož jsem neměla zavazadlo na odbavení, tedy, alespoň na letence tomu tak bylo..

Tak jsem tedy utíkala ke kontrole s kufrem v patách a u přepážky po mě chtěli, abych si svlékla bundu a boty a mohla jsem tak projít detektorem, ten mě vyhodnotil jako v pořádku, ale kufr bohužel ne...

Zabrali mi tam pitnou vodu a nově zakoupený olej na vlasy.. Na stížnost jsem neměla čas, a tak jsem jim to tam nechala, no, vlastně jsem musela.. Poté jsem kvapem utíkala k bráně odletu. Ani nevim, jak jsem to tak rychle všechno našla, ale stihla jsem to jen tak tak.

Když jsem tam dorazila, tak jsem opět narazila na problém... Zkoumali mé zavazadlo, které podle jejich měřítek bylo větší, než by mělo být a tak jsem musela zaplatit nehoráznou částku za odbavení zavazadla a upozornili mě, že si ji musím při zpáteční letence opět zakoupit, abych se vyhnula pokutě a problémům, takže peníze, které jsem nakonec ušetřila, přišly v niveč ... V té chvíli mi to bylo ale jedno, jelikož jsem byla ráda, že jsem stihla letadlo a nepřišla tak o mnohem víc..




Pocit z prvního letu byl pro mě jako balzám na duši, jelikož jsem měla pocit, že nechávám za sebou všechny moje problémy.. To jsem ale ještě netušila co mě čeká...



Po příletu na letiště jsem se cítila jak Alenka v říši divů, po vyzvednutí kufru jsem došla do haly, kde jsem hledala trafiku, abych si mohla vyzvednout můj slevový kupon na vstupy, který jsem si našla na internetu a dále pak jsem potřebovala jízdenku.

Konečně jsem ji po několika minutách hledání zahlédla a zamířila si to rovnou k ní, vyštrachala jsem si svůj papír s mým tahákem italštiny a čekala až na mě přijde řada. Po chvíli se mě paní prodavačka ujala a já jí hrdě přečetla, že potřebuji zakoupit jízdenku a předložila jsem jí potvrzení o slevovým kuponu. Kupon jsem dostala a ona se mě začala na něco ptát...
No, nedošlo mi, že já se sice nějaký fráze naučila, ale ani na chvíli jsem nepomyslela na to, že já jim rozumět nebudu! A tak jsem celá vyplašená začala hledat slovník, vtom zmatku jsem zapomněla, kam jsem si ho hodila. Za mnou se začal rojit dav lidí, takže jsem je všechny pouštěla přede mě. Konečně, po chvíli hledání, jsem ho našla a dala znovu do kupy větu, přišla jsem opět k okénku a poprosila znovu o jízdenku. Paní mi ukázala jízdenku a opět se mě začala na něco ptát a já pochopila - dle gestikulací rukou, že se mě ptá, zda chci zpáteční jízdenku...

Cesta do Benátek


Když jsem vylezla z letištního terminálu, tak jsem se vydala na cestu k zastávce, zarazilo mě, že jsou autobusy i přímo u letiště, ale google mě JASNĚ navedl o kus dál a tak jsem šla tam. Zastávku jsem úspěšně našla a dívala jsem se na jízdní řád, kterýmu jsem stejně prd rozuměla, ale zjistila jsem, že tam žádný autobus co jsem si našla nejede a co hůř ani jiný co by jel do Benátek.

Naštěstí na zastávce byl klučina o kterým jsem věděla, že je čech, jelikož letěl se mnou v letadle a ptala jsem se ho, jestli neví co jede do Benátek, odpověděl mi, že tady odtud nic do Benátek nejede a ať to zkusim u letiště.

A tak jsem se vydala zpátky na letiště k jednomu z autobusu a ptala jsem se jednoho řidiče moji italštinou, zda jede do Mestre (jelikož můj hotel nebyl v centru Benátek) a k mé úlevě odpověděl, že "SI" a začal se mě na něco ptát... Myslela jsem, že chce ukázat jízdenku a on, že " to ne ", po chvíli jsem mu ukázala jízdní řád a ukazovala na zastávku, kterou jsem potřebovala a on, zakýval, takže jsem pochopila, že se mě ptal, kam jedu, dali jsme kufr do zavazadlového prostoru, cvakla jsem si jízdenku a konečně jsem odjela pryč z letiště...



Po přibližně hodině cesty, řídič zakřičel " MESTRE" a já pochopila, že to je má zastávka a tak jsem se dostala z letiště do Mestre a já měla dobrý pocit, že tohle jsem zvládla...

Poté co jsem vystoupila, mi vše přišlo jiné, než jak jsem viděla na google, ulice vypadala sice stejně, ale obchody vypadali jinak a já nevěděla zda jít do prava či do leva, jelikož ulice byla dlouhá a vypadala stejně na obou stranách... po chvíli rozhodování jsem se rozhodla, že půjdu do prava...omyl...
Přibližně po 15 minutách cesty, jsem dorazila na místo, které ani trochu nepřipomínalo moji trasu a tak jsem se opět vydala na druhou stranu, v duchu se proklínala za blbý nápad vzít si boty na podpatku, jelikož normálně nosim kecky, ale protože jsem nechtěla vypadat, jako, že jsem přijela z "vesnice", tak jsem zvolila nepohodlné boty a k tomu všemu jsem vláčela za sebou velký kufr, který ne jen, že byl těžký, ale byl slyšet na míle daleko, díky kvalitním kolečkům od vietnamců...


Po další půlhodině jsem se dostala na místo, které jsem více méně poznávala a nakonec.. Áno dorazila jsem na místo určení ( alespon jsem si to myslela ). Poznávala jsem všechno přesně tak, jak jsem si to našla a mířila k místu, kde měl být hotel... jenže... tam kde měl být, bylo vše, jen ne hotel a dokonce ani číslo domu toho hotelu tam nebylo.." kde se asi stala chyba?" Ulice přece seděla a místo taky, tak kde sakra je? Že by se propadl do země? Celý jsem to tam obcházela pořád dokola a stopa po hotelu nikde.

Potkala jsem tam starší pár a ptala se jich nebo spíše ukázala mapu, kde má být ten hotel... no, oni mi sice radili, ale já jim nerozuměla jediný slovo, snad jen "tady to neni" podle gestikulace rukou, pořád mi něco říkali a já začínala být zoufalá a oni podle všeho taky...No, nakonec mě odvedli na policejní stanici...


Tam jsem jim vysvětlila, že jsem Češka a že nemluvím italsky ani anglicky a že trochu mluvim německy, nakonec někde našli svého kolegu, co uměl německy a začal mi to vysvětlovat, jenomže.. Já nerozuměla ani jemu! Nakonec mi na papír napsal, že musim jet autobusem č.4 do Piazzale roma a pak lodí do Lido, tomu jsem už rozuměla! Poděkovala jsem jim a zamířila si to pryč. Vsadím se, že večer čekali na zprávu o ztracené či pohřešované Češce...

Ona totiž ulice byla správně, ale město bylo špatně... Hotel nebyl v Mestre, nýbrž v Lido, což je ostrůvek... Je to jako by jste jeli do Holešovic a oni Vám řekli, že hotel máte za Prahou. Takže se nikdy nespoléhejte na google maps!

A tak jsem se opět vydala na cestu, naštěstí autobusy jsem potkávala při hledání hotelu a věděla jsem, že tam projíždí ten, co jsem potřebovala. Dorazila jsem na zastávku a ptala jsem se jednoho pána, zda tam jede autobus do "piazzale roma" k mé úlevě odpověděl "si". Opět jsem si zakoupila mým způsobem jízdenku a čekala na bus...

Když jsem do něj nastoupila, tak mi došlo, že vlastně ani nevim, kde že mám vystoupit, jelikož zastávky nehlásil... řekla jsem si, že vystoupim tam, kde bude nejvíc autobusú. Každá zastávka byla jak někde na konci světa - nikde nic, přibližně po 20 min cesty, začali všichni vystupovat a já se rozhodla vystoupit také. Ocitla jsem se na jakém si autobusovém nádraží. Zeptala jsme se řidiče " piazzale roma?" a on zakýval, že ano. Poté jsem mu ukázala adresu hotelu a ptala se " bus - Lido?" a on mě navedl směrem kam jsem měla jít.



..Po chvilce jsem našla zastávku či přístaviště s lodní dopravou, jelikož v Benátkách nejsou silnice, což jsem do té doby nevěděla. Přesvědčila jsem se, že opravdu budu muset dále pokračovat lodí...

U přepážky jsem pani ukázala kam potřebuji a jelikož byla pani chytrá a pochopila, že ji nerozumim, tak mi napsala na papír číslo lodě a jméno zastávky a já si opět zakoupila jízdenku..

Že mě dovolená nebude stát pouhých 100 euro, který jsem si sebou přivezla, mi bylo jasný ihned co jsem dorazila, jen za jízdenky jsem do této chvíle utratila okolo 25 eur..


Zastávku jsem našla, nastoupila do lodi a pán co koordinoval loď mi začal něco říkat, myslela jsem, že chce vidět jízdenku, tu jsem mu ukázala a on, že "to ne" a ukazoval na můj kufr a na místo kam jsem ho podle všeho měla dát... Za celý ten den, jsem se už snad ani víc trapně cítit nemohla...

V lodi naštěstí hlásili zastávky a má byla opět poslední.. Během cesty jsem se kochala mořem, který jsem viděla poprvé po několika letech a byla překvapená, že během dovolené, také zažiju projížďku lodí.

Problém byl, že na tuto cestu jsem se nepřipravila a nevěděla jsem, jak se do toho hotelu dostanu a ani jak to Lido vlastně vypadá a kde vlastně se nachází.. Navíc už byla docela tma a já nechtěla někde bloudit, ale ani na chvíli jsem si nepřipustila, že bych hotel nakonec nenašla...

Když jsem vystoupila tak k mé úlevě byl přímo u přístaviště taxik ( v Lido byla silnice ) a já se vydala ihned k němu. Ukázala jsem mu jméno hotelu a on mě tam zavezl. Během jízdy se pokusil na mě mluvit, ale jestli jsem se něco naučila za ten den italsky, tak to, že " sono Ceca, non parlo italiano e inglese" překlad " jsem češka, nemluvim italsky ani anglicky" po chvíli jízdy, kde jsem z okýnka pozorovala cestu, abych tak nějak věděla kde jsem a jak je to daleko od přístaviště, jsme zastavili.
Zaplatila jsem 24 euro a konečně po těch 5ti hodinách bloudění a cesty, jsem se dostala do mého hotelu... Smějící se




Pokračování příště ;-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Radek Radek | 3. ledna 2017 v 21:08 | Reagovat

aktuální nabídku volných pracovních míst a brigád najdete na www.personalistka.cz

2 Cyklodresyxxl-cz Cyklodresyxxl-cz | 29. ledna 2017 v 17:48 | Reagovat

Na kolo jedině s www.cyklodresyxxl.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama